Energetická náročnost výroby

Energetická náročnost výroby u pěnového polystyrenu (EPS) označuje množství energie potřebné k výrobě tohoto izolačního a obalového materiálu od zpracování suroviny až po hotový výrobek. U pěnového polystyrenu (EPS) je energetická náročnost výroby ve srovnání s mnoha jinými stavebními a izolačními materiály relativně nízká, protože proces expandování polystyrenových perlí probíhá při nízkých teplotách a s malým množstvím vstupní suroviny. Vzniká tak lehký materiál, který z více než 98 procent tvoří vzduch a pouze z malé části samotný plast.

Díky tomu se energie vložená do výroby EPS velmi rychle vrací během provozu budovy. Pěnový polystyren výrazně snižuje tepelné ztráty obvodových stěn, střech, podlah i základů, takže přináší dlouhodobé úspory energie na vytápění i chlazení. Z hlediska životního cyklu je energetická bilance EPS velmi příznivá: energie potřebná na výrobu je mnohonásobně nižší než energie, kterou izolace ušetří po dobu své životnosti, která může být desítky let.

Nízká energetická náročnost výroby EPS se pozitivně projevuje také v oblasti obalových materiálů. EPS obaly chrání zboží s minimální hmotností a umožňují bezpečnou přepravu bez poškození, čímž snižují ztráty výrobků a nepřímo šetří energii, která by byla nutná na výrobu náhradního zboží. Díky lehkosti EPS se navíc snižuje spotřeba paliva při dopravě.

Při hodnocení energetické náročnosti výroby je důležité i to, že pěnový polystyren je plně recyklovatelný. Odřezky z výroby i použité výrobky lze zpracovat na nové izolační desky, regranulát nebo příměs do dalších plastových výrobků. Recyklace EPS zkracuje energeticky náročný řetězec výroby nového materiálu a přispívá k cirkulární ekonomice ve stavebnictví i obalovém průmyslu.

Energetická náročnost výroby pěnového polystyrenu proto patří mezi klíčové důvody, proč je EPS dlouhodobě považován za efektivní, udržitelný a technicky spolehlivý materiál pro tepelnou izolaci budov, balení výrobků i další konstrukční použití.