Uhlíková stopa materiálů

Uhlíková stopa materiálů je celkové množství emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů, které vzniknou během celého životního cyklu daného materiálu – od těžby surovin, přes výrobu, dopravu a použití až po recyklaci nebo odstranění. U pěnového polystyrenu (EPS) se uhlíková stopa posuzuje zejména v souvislosti s jeho výrobou, dlouhodobým používáním v izolacích a obalech a s možností recyklace.

Pěnový polystyren (EPS) má ve stavebnictví a balení velmi příznivý poměr mezi uhlíkovou stopou a přínosem. Při relativně nízké materiálové a energetické náročnosti výroby poskytuje špičkové tepelněizolační vlastnosti. V zateplení budov tak EPS mnohonásobně kompenzuje emise vzniklé při své výrobě – úsporou energie na vytápění a chlazení po desítky let výrazně snižuje celkovou uhlíkovou stopu budovy. V praxi to znamená, že emise spojené s výrobou EPS se často vrátí během několika málo let provozu objektu.

V oblasti obalů pomáhá EPS chránit zboží před poškozením, omezuje ztráty výrobků a tím i skrytou uhlíkovou stopu spojenou s jejich opětovnou výrobou a dopravou. Díky nízké hmotnosti snižuje emise z přepravy oproti těžším obalovým materiálům. EPS je navíc plně recyklovatelný – lze jej drtit, znovu využívat ve stavebnictví, ve výrobě nových EPS produktů nebo energeticky zhodnocovat. Správně nastavený systém sběru a recyklace tak dále zlepšuje jeho celkovou uhlíkovou bilanci.

Uhlíková stopa pěnového polystyrenu tedy nevychází pouze z fáze výroby, ale zohledňuje jeho dlouhou životnost, šetření energií, nízkou hmotnost a reálné recyklační možnosti. Při odborně navrženém použití v zateplení, izolacích, balení i logistice patří EPS k materiálům, které významně přispívají ke snižování provozních emisí a k celkovému omezení uhlíkové stopy staveb, výrobků i dodavatelských řetězců.