Sdružení EPS ČR se spojilo s experty na odpadové hospodářství ze společnosti Cyrkl za účelem zmapování oblasti maloobchodního prodeje a identifikování segmentů, které mají potenciál pro vznik odpadního pěnového polystyrenu (zkr. EPS). Hlavní bariérou pro kompletní analýzu materiálových toků je stávající jednotná evidence plastových obalů, které jsou v současnosti rozlišovány pouze na bázi dobrovolnosti. Společnosti, které tak činí, jednotlivé typy obalů sbírají separátně a prodávají recyklátorům či svozovým firmám. Z šetření cíleného na největší firmy v daných sektorech vyplynulo, že v tuzemském retailu ročně vzniká přibližně 700 tun odpadního EPS. Nejvíce ho vyprodukuje sektor elektroniky.
Cílem šetření bylo zjistit množství vznikajícího odpadu v jednotlivých segmentech v rámci skladování, logistiky a kamenných prodejen a jak s ním následně firmy nakládají.
Obsah
„Hlavní motivací pro šetření byl dobrovolný závazek Evropského sdružení výrobců pěnového polystyrenu (EUMEPS), jehož je české sdružení členem, k tomu, že v roce 2025 bude 50 % ze všeho vzniklého odpadního EPS v Evropě sesbíráno a zrecyklováno,“ uvádí Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR. K naplnění tohoto cíle je, vedle dalších aktivit Sdružení EPS ČR, žádoucí i zmapovat veškeré materiálové toky pěnového polystyrenu v tuzemsku.
Metodika a výzvy samotného šetření
Největší výzvou šetření byla skutečnost, že v současnosti je obalový EPS evidován společně s ostatními plasty pod jednotným katalogovým číslem (15 01 02 – „Plastové obaly“), tudíž neexistují data o jeho množství. EPS je nyní odděleně sbírán a evidován pouze na základě dobrovolnosti.
Výzkum byl proveden skrze e-mailové a telefonické zjišťování, pro něž byl sestaven dotazník s cílenými otázkami, které byly pokládány odpovědným osobám v jednotlivých sektorech maloobchodu (např. odpadáři, EHS manažeři, firemní ekologové, vedoucí skladu a logistiky apod.) V průběhu projektu byly sledované skupiny upravovány tak, aby bylo dosaženo co nejrelevantnějších výsledků. Někteří byli vyloučeni, jelikož jejich firmy nakládaly s minimálním množstvím EPS. Po telefonickém a emailovém šetření proběhl i edukativní webinář, během něhož bylo rovněž prováděno dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 118 respondentů, kterých jsme se ptali na následující otázky:
- Vzniká ve vašem odvětví odpadní EPS? Při jaké činnosti?
- Jaké je jeho množství?
- Jakým způsobem se s tímto odpadním EPS v současné době nakládá?
- Kam a za jakým účelem je předáváno?
- Je nějak upravováno ještě před předáním k dalšímu využití?
- Jak je s ním dále nakládáno?
- Evidujete EPS v rámci interní evidence odděleně?
Výskyt odpadního EPS v jednotlivých segmentech retailu
Ze zkoumání byly zjištěny následující závěry. V sektoru maloobchodu jsou pouze 4 odvětví, ve kterých vzniká větší množství odpadního obalového EPS, a to sice elektro, nábytek, prodej sanity a potravinářství.
„Z těchto sektorů byly v rámci šetření obdrženy přesnější odpovědi pouze od malého počtu firem, jednalo se ovšem o významné hráče na daných trzích. Z poskytnutých odpovědí, tak lze usuzovat největší producenty tohoto typu odpadu v daných segmentech a rovněž jeho řádové množství,“ říká Zemene.
Sektor prodeje elektroniky produkuje jednoznačně největší množství odpadního EPS. Dle údajů poskytnutých přední českou firmou s pobočkami po celé republice je to cca 100 tun EPS/rok za celý řetězec včetně logistiky a všech skladů.
„Lze se tedy domnívat, že i ostatní velké řetězce prodávající elektroniku budou produkovat nezanedbatelné množství tohoto odpadu (minimálně v řádu desítek tun za rok). Bohužel, přesné údaje od dalších velkých společností se nám nepodařilo získat, jelikož buď na výzvy o poskytnutí množství nereagují kvůli nedostatku kapacit, nebo spolupráci z různých důvodů přímo odmítli,“ uvádí Zemene.
Dalším zjištěním je, že menší řetězce zboží nevybalují a přeposílají ho přímo zákazníkům, u nich samotných poté vzniká minimální množství B2B odpadního EPS. Celkem se tedy dá v sektoru elektra předpokládat produkce nižších stovek tun ročně.
Co se týče sektoru prodeje nábytku, identifikovali jsme rovněž značné množství vznikajícího odpadního EPS. Svá data nám poskytly významné společnosti, které si nepřály být v tiskové zprávě jmenované. Jedná se řádově o desítky tun ročně.
Dalšími dvěma sektory, které produkují odpadní obalové EPS je prodej sanitárního zboží a prodej potravin. V těchto sektorech ho však vzniká menší množství (pouze stovky kilogramů odpadního EPS ročně).
Bariéry evidence toků odpadního EPS v retailu a další kroky šetření
„EPS je ve většině případů evidováno společně s dalšími plastovými obalovými odpady pod jedním odpadovým kódem, není možné jej od ostatních plastů z evidence odlišit, a tak většina firem z retail sektoru informacemi o množství EPS nedisponuje. Většina společností působících v maloobchodu využívá pro nakládání s odpady služeb velkých svozových společností, které jim nabízí velmi komfortní řešení (zajišťují nádoby, svoz a evidenci odpadů), v další fázi šetření se chceme zaměřit právě na tyto společnosti,“ uzavírá Zemene.
V menších obchodech často není na separaci plastů dostatek místa, nebo upřednostňují dané místo vyhradit pro naskladňování nového zboží či příjem reklamací, i proto se plasty a EPS sbírají často společně (až na výjimky) a odpadová společnost je separuje až na dotřiďovací lince nebo jiném svém zařízení.
Z šetření také vyplynulo, že by k lepší analýze vyprodukovaného množství odpadního EPS a jeho další recyklaci jednoznačně prospěla podrobněji členěná evidence pro tyto odpady, to znamená podrobnější rozlišení evidovaných plastových obalů 15 01 02 až na úroveň poddruhu pro nejčastější recyklovatelné typy plastů (EPS, LDPE, HDPE, PET, PE, PP apod).
