Zateplení polystyrenem

Při vnějším zateplení např. fasády je tomu právě naopak – zateplení výrazně sníží nebo odstraní kondenzaci vodní páry. Pokud se výjimečně objeví plísně a zvýší vlhkost, není to způsobeno zateplením, ale tím, že se většinou současně mění i okna a několikanásobně se sníží přirozená výměna vzduchu. Pak je třeba upravit režim větrání.

Pojem “dýchání domu” je fyzikální nesmysl, protože stěnami dochází pouze k cca 1-2% výměně vzduchu a tím i vlhkosti na vzduch navázané. K odvedení vlhkosti z interiéru domu slouží okna, komíny, digestoře nebo u moderních budov vzduchotechnika s využitím rekuperace. Z tohoto důvodu po celém světě fungují milióny dřevostaveb, kde je parozábrana nezbytnou součástí obvodové konstrukce.

Pro konstrukce větrané je příznivější nízký faktor „μ“ tepelné izolace, naopak pro konstrukce nevětrané (jednoplášťové střechy, kontaktní fasádní zateplovací systémy) je vysoká paropropustnost (nízké „μ“) méně příznivá, protože nad tepelnou izolací bývá zpravidla materiál s výrazně vyšším difuzním odporem (stěrky a omítkoviny, hydroizolace). Tyto materiály rychle pronikající vodní páru zadrží v chladné části konstrukce, a ta poté často ve zvýšené míře kondenzuje. Například pro jednoplášťové střechy je nejvýhodnější použít tepelně izolační materiál pro vodní páru co nejuzavřenější, vysoce difuzní materiály s nízkým „μ“ jsou z tohoto hlediska méně výhodné a vyžadují téměř vždy provedení kvalitních parozábran. EPS patří k materiálům se střední propustností pro vodní páru (faktor μ = 20-50) a je nejvíce používán v nevětraných konstrukcích, jako jsou vnější kontaktní zateplovací systémy a jednoplášťové ploché střechy.

Mnoho stavebníků, zejména pokud zateplují dům svépomoci, má tendenci použít nejlevnější pěnový polystyren bez ohledu na původ a vlastnosti. Je třeba si ale uvědomit, že na fasádu lze použít pouze fasádní polystyren, který musí splňovat určitá kritéria kvality – přesnost, tvarovou stálost, pevnost, tepelně izolační vlastnosti. Tyto parametry jsou zcela zásadní a jejich důležitost roste i s přibývající tloušťkou izolace, která je běžně kolem 15 cm a více. Nejlepší zárukou kvality je použití EPS od některého ze členů Sdružení EPS ČR, protože jejich výrobky podléhají pravidelné interní kontrole kvality.

Ano, pěnový polystyren pomáhá vytvářet zdravou prostorovou pohodu bytu. Izolace pěnového polystyrenu mají mnoho dobrých vlastností, které často nejsou všeobecně známé. Jsou biologicky neutrální, nepoškozují ani zdraví, ani životní prostředí.

Jako materiál pro zdravé bytové tepelné a protihlukové izolace pomáhá polystyren šetřit drahou energii pro vytápění a snižuje šíření hluku konstrukcí budovy. Správně použitý udržuje polystyren příznivou a zdravou pohodu bytu. Každý z nás se pak může cítit ve svých čtyřech stěnách příjemně. Izolace z polystyrenu nepřijímají také prakticky žádnou vlhkost. Je důležité vědět, že případné plesnivění není způsobeno tepelnou izolací, ale její absencí. Častou příčinou bývá nevhodné technické řešení konstrukcí, popřípadě nedostatečné větrání apod.

Je statisticky prokázáno, že většina obětí požárů budov zemře vlivem vdechnutí zplodin hoření stavby a jejího zařízení,  nikoli vlivem žáru plamenů – tyto zplodiny hoření mohou být dusivé nebo přímo toxické, nebezpečí možnosti vzniku toxických zplodin hoření při požáru váže na konkrétní materiály, které se v době požáru v budově nacházejí – ať už jako součást stavebních konstrukcí, vybavení budovy nebo např. jako skladovaný materiál. Opakovaná měření v Technickém ústavu požární ochrany Praha prokázala nižší hodnoty toxicity u EPS než u MW, což je v korelaci s výsledky  měření ze švédské laboratoře, která podobná měření provedla před pár lety. Jako doplňující údaj pro posouzení zdravotních rizik osob v místě požáru byl v dalším kroku byl zjišťován obsah těkavých organických látek (TOL), který je u EPS možné měřit pouze ve fázi nedokonalého hoření, protože při plamenném hoření dojde k rozkladu TOL a produktem je pouze uhlík ve formě sazí a oxidy uhlíku. Výsledky měření obsahu TOL byly porovnány s nejvyššími přípustnými koncentracemi škodlivin pro pobytové prostory (NPK) s tím, že  bylo konstatováno, že nedošlo k jejich překročení ani u jedné ze sledovaných látek. Pěnový polystyren tedy není z hlediska toxicity zplodin hoření při požáru nebezpečnější než minerální vlna. V měření z roku 2022 měly desky z EPS nejnižší toxicitu kouře ze všech testovaných tepelně izolačních materiálů (pěnový polystyren, extrudovaný polystyren, minerální vlákna, dřevitá vlákna, polyuretan, fenolická pěna) viz obrázek.

Slovo “dokonalé” bych nahradil výrazem “přiměřené”.  Jakmile okna utěsníme dokonale, zamezíme sice nadměrnému a nežádoucímu úniku tepla, ale i větrání potřebnému pro naše zdraví i bezpečnou funkci konstrukcí. Pokles výměny vzduchu v obytné místnosti pod polovinu jejího objemu za hodinu a v trvale neobývané místnosti pod třetinu jejího objemu za hodinu může nadměrně zvýšit koncentraci škodlivin v bytech a tím i rizika alergií a vyvolat těžké stavební havárie (kromě vzniku a bujení plísní je možná až destrukce materiálů hnilobou a houbami). Dokonale utěsnit spáry lze jen tehdy, pokud zajistíme požadovanou výměnu vzduchu jiným způsobem. Zvažujeme-li oproti zateplovacím systémů levné utěsnění okenních spár, musíme započíst i následné vynucené investice do jiného větrání. Dokonalé těsnění je doslova šetřením za každou cenu  (a ta v tomto   případě vysoká). Pro těsnění oken tedy platí, “všeho s rozumnou mírou.” Nové typy kvalitních oken umožňují potřebné odtěsnění.

Tvrzení patří spíše mezi obchodní triky: pro dodavatele je  samozřejmě zajímavé prodat co nejvíce materiálových vrstev. Zásada však platí beze zbytku pouze pro tzv. teplé střechy – střechy bez odvětrání mezi tepelnou izolací a hydroizolací, popřípadě pojistnou hydroizolací. U většiny z nevětraných  střech rozhoduje parozábrana na vnitřním povrchu o jejich  bytí či nebytí – i poměrně malé netěsnosti vznikající  v parotěsné vrstvě buď technologickými průrazy, nebo nedokonalým spojením jednotlivých částí této vrstvy se mohou mstít. Je však třeba vědět, že uvedené tvrzení neplatí pro tzv.studené střechy – střechy s odvětráním mezi vnějším lícem tepelně izolační vrstvy a hydroizolací. Tento typ lze bezpečně navrhnout bez parozábran nad většinou podkrovních prostorů (výjimku představuje koupelna, prádelna a kuchyň bez digestoře či s odsavačem bez odtahu, kde je vzhledem k riziku nadměrné vlhkosti vnitřního vzduchu pojistná parozábrana na místě). Odvětraná střecha bez parozábrany zároveň lépe “dýchá”, to znamená, žeudržuje přirozenou rovnováhu vlhkostního stavu materiálů v konstrukci a vnitřního  prostředí, což je nutné zejména u dřevěných krovů. Parozábrana u vnitřního povrchu odvětrávaných střech  nad prostorem s běžnou vlhkostí je tedy vrstvou, která mírně (a především zbytečně) snižuje jejich bezpečnost.

Hydrofobizace některých izolačních materiálů má časově omezené působení, řádově několik let. Ve srovnání s vlivem tepelné izolace po celou dobu trvanlivosti stavby se tedy jedná o krátké období. Význam hydrofobizace některých izolačních materiálů spočívá v podstatném snížení jejich nasákavosti během často nechráněného skladování a těsně po zabudování před provedením trvalé hydroizolační ochrany konstrukce. Dalším příznivým vlivem hydrofobizace je lepší vlastnost tepelné izolace v kritické době počátečního vysychání stavby, kdy toto vylepšení kompenzuje zhoršení vlastnosti ostatních materiálů vlivem jejich zvýšené vlhkosti.
Pro tepelně technické výpočty, výpočet tepelných ztrát a dimenzování otopného systému tedy musíme uvažovat vlastnosti tepelné izolace v ustáleném vlhkostním stavu bez vlivu hydrofobizace.

Teplotní dilatační pohyby (roztahování materiálů při vyšších teplotách a jejich smršťování při nízkých teplotách) povrchových vrstev vnějšího líce tepelněizolačního systému způsobují výrazné namáhání omítkové vrstvy, které křehká a nepoddajná klasická omítka neumí přenést a popraská i při větších tloušťkách. Předpokladem dlouhodobé trvanlivosti zateplovacího systému ( bez trhlin, které vedou k rychlé degradaci systému) jsou pružné a poddajné   speciální tmely a omítky a v nich zakotvená výztužná síťovina (s neměnnou velikostí ok) , která zajistí rovnoměrné rozložení namáhání do celé plochy. Používání neodzkoušených a necertifikovaných napodobenin, stejně jako nedokonalé provedení se obvykle vymstí zkrácením trvanlivosti zateplovacího systému.

Úpravou vznikne výrazný teplený most ve stěně přiléhající k okennímu rámu s rizikem vzniku plísní tam, kde předtím nebyly. Bez  dalších stavebních úprav je proto nejvýhodnější oprava či výměna původních dvojitých dřevěných oken, ovšem s lepšími skly na vnitřní straně.
Výše uvedenou náhradu bez ztráty funkční kvality zajistíme při souběžném doplnění teplené izolace okenního ostění na vnější i vnitřní straně konstrukce a tuto dodatečnou, vynucenou investici musíme přičíst  k nákladům na záměnu. Finanční úspora uvedeného řešení je pak sporná.

Tento názor je ve většině případů přinejmenším nepřesný, i když má správný základ. Okny skutečně uniká více tepelné energie. Díváme-li se na problém z pohledu ryze energetického, pak je důvod zaměřit se hlavně na okna. Jiný je ovšem pohled ekonomicko-energetický, vlastní většině investorů, kteří sledují návratnost vložených finančních prostředků nebo investiční náklad na ušetřenou jednotku energie (obvykle na 1 GJ/rok).

Zde je pořadí vhodných úprav obvykle následující:

• utěsnění spár (ovšem s mírou, abychom nesnížili výměnu vzduchu pod hygienické či provozní minimum)
• vyplnění spár mezi okenním rámem a obvodovou stěnou polyuretanovou pěnou
• výměna vnitřního skla v oknech za sklo s tvrdým pokovením
• zateplení okenního ostění
• zateplení podlahy nevytápěné půdy
• výměna obyčejného dvojskla za izolační dvojsklo
• zateplení obvodových stěn, stropu nad suterénem a střechy
• doplnění třetího skla (přídavný rámeček nebo náhrada jednoho ze skel dvojsklem) spolu s nutným zesílením okenního rámu a některých závěsů okenních křídel
• výměna oken za nová dřevěná, popř. plastová, s izolačními skly či dvojskly

Z investorského pohledu se tedy výměna oken řadí obvykle až na jedno z posledních míst.

Jedná se opět o zčásti pravdivé tvrzení, které však má nesprávný závěrečný úsudek. Přestože úpravy staveb mají až na výjimky opravdu delší návratnost vložených investic, je ekonomicky i provozně výhodné provádět je vždy v první etapě zásahů vedoucích ke snížení energetické náročnosti objektu. Důvodem je úspora investic při následně menších dimenzích zdrojů a otopné soustavy i úspora  při jejich provozování. Navíc domy s nízkou energetickou náročností jsou základním  předpokladem použití všech typů netradičních, obnovitelných zdrojů energií.
Z hlediska státu by tedy měly být plošně (nikoli výběrové)  po splnění jistých kritérií, podporovány  zejména energeticky úsporné stavební úpravy, jež bývají s ohledem na delší  návratnost vložených investic pro běžného investora obtížně dostupné. Tento způsob, užívaný ve většině zemí EU, se už připravuje i u nás.