Praktický průvodce recyklací pěnového polystyrenu (EPS)

Pěnový polystyren (známý také jako EPS, z anglického expanded polystyrene) patří mezi plasty, které nás obklopují dnes a denně. Najdeme ho ve stavebnictví jako izolační materiál, v ochranných obalech pro elektroniku, v přepravních boxech na potraviny a v mnoha dalších výrobcích. EPS je výjimečný materiál – tvoří ho z 98 % vzduch a jen z 2 % samotný polystyren. Díky tomu má vynikající tepelně-izolační schopnosti, je lehký, voděodolný, pevný v tlaku a skvěle tlumí nárazy. K jeho přednostem patří také hygienická a zdravotní nezávadnost a – pro nás klíčová vlastnost – 100 % recyklovatelnost.

Tento praktický průvodce vysvětluje proč a jak recyklovat pěnový polystyren, jak správně třídit odpadní EPS z obalů i stavebních izolací, kde takový odpad odevzdat a co se z něj dá znovu vyrobit. Přestože se jedná o 100% recyklovatelný materiál, jeho recyklace v praxi naráží na určité výzvy a mnohdy kolem ní panuje řada mýtů. Všechny důležité informace proto najdete na jednom místě. Cílem je, aby tento článek sloužil široké veřejnosti – od domácností přes stavbaře až po komunální sféru – jako komplexní zdroj o recyklaci pěnového polystyrenu v Česku.

Co je pěnový polystyren (EPS) a kde se s ním setkáme?

EPS je lehčený plast vyrobený z polystyrenu, který se za pomoci nadouvadla (pentanu) napění do formy tuhých pěnových bloků nebo výlisků. Vyrábí se v podobě malých kuliček, které se při zpracování působením páry zvětší až 40× proti původnímu objemu a spojí se do výsledné pěnové hmoty.

Typickým složením EPS je pouhých 2 % polystyrenu a 98 % vzduchu, který je uzavřen v milionu drobných buněk. Díky tomu je EPS vynikající izolant – brání úniku tepla i pronikání chladu, tlumí zvuky a zároveň má minimální hmotnost. Ve stavebnictví se proto už desítky let používá jako izolační materiál pro zateplení fasád, střech, podlah či základů domů. Setkáme se s ním i v podobě dekorativních podhledů, lišt nebo jako výplň při odlehčování konstrukcí.

Další obrovskou oblastí využití jsou obaly a ochranné prvky při přepravě zboží. Pěnový polystyren chrání křehké výrobky (např. elektroniku nebo spotřebiče) před nárazy, udržuje stabilní teplotu potravin (např. termooboxy na ryby, maso, zmrzlinu) a díky zdravotní nezávadnosti se používá i v medicíně (např. přepravní boxy na vakcíny a orgány). Málokdo tuší, že EPS se skrývá také v každodenních předmětech – tvoří výplň cyklistických přileb, dětských autosedaček nebo plovacích vest, kde opět využíváme jeho schopnost absorbovat energii nárazu a nízkou hmotnost.

Shrnutí vlastností EPS: Materiál je lehký, pevný, odolný vůči vlhkosti i plísním a zdravotně nezávadný. Nepodléhá časem rozkladu ani nevyžaduje zvláštní ochranné nátěry. Při požáru dochází k sublimaci EPS (teplota tavení je kolem 105 stupňů Celsia, kdežto teplota vzplanutí je 390 stupňů Celsia a proto dřívě, než EPS vzplane, dojde k jeho roztavení a gravitací se na stěně vzdálí od zdroje požáru, pokud jej nezastaví nějaká překážka například ve formě požárního pruhu z minerální vaty), ale díky přísadám zpomalovačů hoření a správné instalaci v konstrukcích je zajištěna jeho požární bezpečnost podle norem. Navíc výzkumy ukazují, že při hoření neuvolňuje více toxických zplodin než dřevo či papír.. Klíčové ovšem je, že EPS lze opakovaně recyklovat bez podstatné ztráty kvality – při moderních metodách dokonce prakticky donekonečna.

Proč recyklovat polystyren aneb EPS a životní prostředí

EPS má oproti jiným obalovým a izolačním materiálům překvapivě dobré ekologické skóre. Díky nízké hmotnosti a energeticky poměrně nenáročné výrobě vykazuje například v analýzách životního cyklu (LCA) menší celkovou zátěž než alternativní materiály, jako jsou polypropylen či karton. Mezinárodní studie potvrdily, že například obaly z EPS představují udržitelnou volbu – v přepravě čerstvých potravin (např. ryb) pomáhají udržet kvalitu s menším plýtváním, a zároveň zatěžují životní prostředí méně než jiné obalové systémy.

Hlavním důvodem k recyklaci polystyrenu je ovšem snaha omezit množství plastového odpadu a šetřit neobnovitelné zdroje. Pěnový polystyren je sice inertní a v přírodě se nerozkládá, takže nepodléhá biologickému rozkladu. Na skládkách zabírá zbytečně velký objem kvůli své nízké hustotě. Energetické využití (spalování) sice z polystyrenu získá energii, ale přicházíme tím o cenný materiál, který by šlo znovu využít pro výrobu – a navíc spalováním uniká uhlík do atmosféry jako CO₂.

Naproti tomu materiálová recyklace polystyrenu uzavírá kruh: z použitých výrobků se získá surovina pro nové. Tím se šetří ropa a energie potřebná k výrobě nového „panenského“ polystyrenu. I když je pěnový polystyren objemný a lehký (což logistiku recyklace ztěžuje), má zároveň velmi čisté složení a je 100% recyklovatelný. Každý kousek recyklovaného EPS znamená o kousek méně primárního plastu a méně odpadu na skládkách.

V Evropě se ročně spotřebuje kolem 2,2 milionu tun EPS a odhadem se vytvoří přes 500 tisíc tun odpadního polystyrenu za rok. Česká republika patří objemem k menším producentům – domácí spotřeba EPS byla v roce 2024 asi 47,8 tisíce tun. Většina tohoto objemu končí zabudovaná ve stavbách (dlouhodobá životnost), menší část jako obaly s krátkou životností. Za rok 2024 u nás vzniklo celkem zhruba 4,6 tisíce tun odpadního EPS, z čehož asi 3 tisíce tun tvořily obalové polystyreny a 1,3 tisíce tun stavební odřezky; zbytek připadá na polystyren z demolic budov. Aktuálně se v ČR daří recyklovat něco málo přes 50 % polystyrenového odpadu. Sdružení EPS ČR, které u nás výrobce EPS zastřešuje, splnilo cíl dosáhnout 50% míry recyklace do roku 2025 a do roku 2030 míří k 55 % recyklaci. To znamená, že už dnes polovina použitého polystyrenu najde nové využití – a toto číslo by mělo dále růst.

Recyklace EPS je tak nejen možná, ale i ekonomicky a ekologicky žádoucí. Aby však mohla fungovat efektivně, je potřeba, aby se do procesu zapojili všichni: výrobci (používáním recyklátu), obce (zajištěním sběru), firmy (tříděním stavebních odpadů) i jednotlivci (poctivým tříděním doma). Následující kapitoly popisují, jak na to.

Hlavní zdroje odpadu z pěnového polystyrenu

Odpadní EPS má v zásadě dvě největší zdroje: obaly a stavební izolace. Oba proudy mají svá specifika, která si přiblížíme. Třetím, menším zdrojem může být například vyřazené sportovní vybavení (helmy) nebo komponenty automobilů, ale tyto objemy jsou zanedbatelné a obvykle spadají do směsného plastového odpadu. Soustřeďme se proto na obaly a stavebnictví.

EPS odpad ve stavebnictví

Ve stavebnictví se pěnový polystyren uplatňuje hlavně jako tepelná izolace. Při zateplování budov vzniká už během realizace staveb odpad v podobě odřezků a zbytků desek. Tento odpad musí na místě roztřídit a předat k dalšímu využití ten, kdo jej produkuje – typicky stavební firma. Odřezky EPS ze zateplování by se měly shromažďovat co nejčistší, bez příměsí lepidel, betonu, malty či omítky. Každý rok tak v ČR vzniká z nových staveb kolem 1000 až 1300 tun odpadního polystyrenu. Tento odpad vzniká průběžně hned při realizaci zateplení a dá se velmi dobře recyklovat, pokud se neznečistí.

Druhým typem je polystyren z rekonstrukcí a demolic. K němu dochází, když se po desetiletích mění či odstraňuje zateplovací systém budovy. Životnost fasádního polystyrenu bývá desítky let – tento odpad tedy přichází až po 30–50 i více letech od zabudování. V současnosti je jeho množství malé (řádově desítky tun ročně v celé ČR), ale do budoucna bude narůstat, protože mnoho budov zateplených v minulých dekádách bude postupně rekonstruováno. Při bourání zateplení nebo demolici budovy je nutné EPS desky oddělit od ostatních materiálů (omítek, lepidel, výztužné sítě, kotev atd.) a zkompaktovat. Takto připravený odpad lze buď energeticky využít (spálit ve spalovně či cementárně), nebo – pokud neobsahuje zakázané látky – recyklovat moderní technologií (viz dále).

Pozor na zpomalovače hoření: Polystyrenové izolace vyráběné v letech cca 1988–2015 často obsahovaly látku HBCDD (hexabromcyklododekan) jako zpomalovač hoření. Tato látka byla později klasifikována jako nebezpečný perzistentní polutant (POPs) a od roku 2016 je v EU její použití v nových EPS a XPS výrobcích zakázáno. V praxi to znamená, že starší polystyrenové izolace z období 1988–2015 mohou HBCDD obsahovat, kdežto novější od roku 2016 už ne. Při demolici či rekonstrukci tak může vzniknout odpadní EPS obsahující HBCDD, který je nutné evidovat zvlášť a nakládat s ním opatrně. Podle vyhlášky o Katalogu odpadů se takový materiál v ČR zařazuje pod katalogové číslo 17 06 04.01 – „Izolační materiály na bázi polystyrenu s obsahem POPs vyžadující specifický způsob nakládání“. Naopak polystyrenové odpady bez HBCDD spadají pod číslo 17 06 04.02. Není však třeba panikařit – ani polystyren s HBCDD v běžných koncentracích není považován za nebezpečný odpad, protože obsah bromované látky nepřesahuje 3 % (30 000 ppm). Znamená to jen, že takový odpad zatím nelze recyklovat běžnou mechanickou cestou a řeší se buď kontrolovaným spálením, nebo speciálním postupem (viz technologie PolyStyreneLoop v další kapitole).

Shrnutí stavebního EPS odpadu: Během stavby vznikají čisté odřezky polystyrenu (okamžitý odpad), které lze snadno recyklovat. Při demolicích vzniká starý polystyren (odpad po mnoha letech), který může obsahovat problematické retardéry hoření – ten se zatím většinou spaluje, ale nastupuje technologie pro jeho recyklaci. V obou případech platí, že stavební polystyren nepatří do běžných kontejnerů na komunální odpad a je třeba s ním nakládat samostatně (viz kapitola o třídění).

EPS odpad z obalů

Druhým velkým zdrojem jsou obaly z pěnového polystyrenu. Sem patří například výplně v krabicích od elektrospotřebičů, polystyrenové „rohovníky“ chránící nábytek při přepravě, termoboxy na potraviny, ale i drobné výplňové „chipsy“ (flo-pak) používané při zasílání balíků. Na rozdíl od stavebního EPS, který může sloužit desítky let, obalový polystyren se stává odpadem krátce po použití – často hned po rozbalení zboží. Ročně je v ČR na trh uvedeno kolem 3000 tun obalů z EPS, z nichž značná část skončí jako odpad do několika měsíců.

Povinnost zajistit zpětný odběr a recyklaci obalového odpadu má ze zákona každý, kdo obaly uvádí na trh. V praxi tuto povinnost výrobci a dovozci plní zapojením do kolektivních systémů, nejčastěji přes společnost EKO‑KOM, a.s. Ta zajišťuje provoz systému barevných kontejnerů na tříděný odpad a další navazující logistiku recyklace. Od roku 2021 dokonce EKO‑KOM vede evidenci pěnového polystyrenu samostatně – ve čtvrtletních výkazech jsou obaly z EPS (a příbuzného XPS) vykazovány odděleně, aby byl lepší přehled o jejich toku. To motivuje ke zvyšování recyklace právě tohoto materiálu.

Kde se s EPS obaly setkáme nejčastěji? V běžné domácnosti se polystyrenový odpad vyskytne hlavně tehdy, koupíme-li nový výrobek v balení chráněném polystyrenem. Typicky jde o velké spotřebiče a elektroniku – televize, monitory, lednice, pračky, mikrovlnky apod., u nichž jsou vloženy tvarované polystyrenové výplně. Dále to mohou být zásilky s křehkým zbožím, kde jsou polystyrenové výlisky nebo sypké polystyrenové „křupky“ jako výplň. Ve specializovaných prodejnách potravin (např. rybárny) se můžeme setkat s pěnovými přepravkami z EPS – ty se následně omyjí, slisují a putují k recyklátorovi, který z nich vyrobí surovinu pro nové výrobky, které využívají dodavatelé chlazených ryb, čímž se uzavře kruh. Jednorázové potravinové boxy, tácky a kelímky na jídlo (např. na fast food nebo balení masa v supermarketu) nejsou vyrobeny z EPS, ale z XPS – extrudovaného polystyrenu ve formě pěnové fólie. Na pohled mohou vypadat podobně (bílý lehký „pěnový“ plast), ale jedná se o jinou technologii výroby. XPS obaly mají jiné recyklační možnosti (běžně se nerecyklují, spíše spalují, případně zatím experimentálně chemicky recyklují). Je proto důležité rozlišovat EPS vs. XPS – v praxi jednoduše: EPS obaly jsou obvykle pevné tvary (výplně) nebo silnostěnné boxy, zatímco jednorázové tenké tácky, boxy na jídlo a kelímky jsou z XPS.

Do kategorie „ostatní obaly“ z EPS můžeme zařadit ještě speciální využití: například farmaceutické a zdravotnické obaly (chladicí boxy na léky, orgány), obaly pro laboratorní potřeby, dále zahradnické produkty (školkařské boxy na rostliny) nebo kosmetické a detergentní přípravky (některé koncentrované prostředky jsou baleny v polystyrenových „mýdlových“ výplních). Spektrum je široké, ale ve všech případech platí, že po použití těchto obalů vzniká relativně čistý plastový odpad, který může být cennou surovinou pro recyklaci.

Jak správně třídit a shromažďovat odpadní EPS

Jedním z nejdůležitějších kroků k úspěšné recyklaci je správné vytřídění a nashromáždění odpadu v použitelném stavu. Pěnový polystyren, ať už z obalů nebo staveb, je potřeba oddělit od ostatních odpadů. Ve veřejných systémech třídění odpadu v obcích spadá obalový EPS do kategorie plastů, ovšem ne všechny žluté kontejnery jsou na něj uzpůsobeny (zejména z hlediska objemu). Níže uvádíme doporučení, jak a kam odkládat odpadní polystyren z domácností i z firem.

Třídění obalového polystyrenu v domácnostech

Dobrá zpráva je, že obalový polystyren lze recyklovat – patří tedy do tříděného sběru plastů. Důležité je ovšem dodržet několik zásad:

Čistota

Polystyrenové obaly by měly být čisté, bez znečištění od zbytků potravin, mastnoty, barev apod. Lehce zašpiněné obaly (např. od zeleniny) se dají recyklovat, ale silně znečištěné (typicky mastné boxy od hotových jídel) do plastů nepatří – vyhoďte je raději do směsného odpadu. Z obalů od spotřebičů odstraňte všechny přilepené pásky, nálepky, plastové fólie a další cizí materiály. Čistý jednodruhový EPS je ideální pro recyklaci.

Rozměry

Pokud máte jen malý kousek EPS, můžete jej vhodit do žlutého kontejneru na plasty. Velké kusy polystyrenu je lepší odvézt do sběrného dvora. Jednak by v kontejneru zabíraly mnoho místa na úkor ostatních plastů, a také hrozí, že při svozu vypadnou či ulétnou. Polystyren můžete před vhozením rozlámat na menší kusy; ideální je uložit je do průhledného pytle a teprve ten dát do kontejneru – předejdete rozfoukání materiálu.

Kam konkrétně s ním

Možnosti jsou tři – žlutý kontejner, sběrný dvůr, nebo zpětný odběr u prodejce. Většina obcí umožňuje vhazovat čistý polystyren do žlutých kontejnerů na plast. Některé obce tuto možnost omezují, proto je vhodné se řídit místními pokyny (najdete je obvykle na webu vaší obce nebo přímo na nálepkách kontejnerů). Sběrné dvory většinou EPS obaly přijímají také – tuto variantu využívá asi čtvrtina českých domácností. Informaci opět poskytne vaše obec či provozovatel sběrného dvora. Třetí možností je využít zpětný odběr – některé obchody či výrobci umožňují, abyste při koupi výrobku nechali obal přímo na prodejně k recyklaci. Ze zákona sice nemají povinnost brát obaly zpět (mimo obaly od elektrospotřebičů v rámci zpětného odběru elektroodpadu), ale řada zodpovědných prodejců to nabízí jako službu zákazníkům. Pokud víte, že nebudete chtít obaly řešit sami, zeptejte se už při nákupu, jestli si prodejce obal vezme zpět.

Neodhazujte mimo nádobu

Důrazně připomínáme – neodkládejte polystyren vedle kontejnerů na ulici. Jednak tím riskujete znečištění (polystyren se rozletí po okolí) a také takový odpad často končí ve směsném odpadu, protože svozová firma ho nebude ručně sbírat k recyklaci. Vždy se snažte odpad umístit dovnitř kontejneru, případně ho raději odvézt na sběrný dvůr.

Podle průzkumu Sdružení EPS ČR z roku 2022 většina českých spotřebitelů už obalový polystyren správně třídí: 60 % dotázaných dává EPS do žlutých kontejnerů a 25 % odváží na sběrný dvůr. Jen asi desetina lidí EPS netřídí a vyhazuje ho do směsného odpadu (což je pokles oproti minulosti). Tento trend se stále zlepšuje, což je dobrá zpráva pro recyklační systém. Ještě lépe můžeme systém podpořit, když budeme polystyren odevzdávat v co nejčistší podobě. Čistý obalový EPS lze bez problémů zpracovat na nové výrobky; pokud se ale v kontejnerech smíchá s mastnými obaly nebo jinými plasty, recyklace se komplikuje. Ideální je tedy udržovat polystyren odděleně – pokud máte větší množství, vozit přímo do sběrného dvora či výkupny, a v kontejnerech ho „neznehodnocovat“ jinými odpady.

Třídění a sběr stavebního polystyrenu

U stavebního EPS (izolační desky, odřezky) platí trochu jiné postupy, protože tento odpad nepatří do komunálního sběru. Stavební polystyren zásadně nevhazujeme do žlutých kontejnerů určených pro obaly. Jde totiž obvykle o větší objemy a mohou být i znečištěné. Správný postup závisí na tom, zda jde o čisté odřezky z právě prováděné stavby, nebo o materiál z bourání staré izolace:

Odřezky a zbytky při zateplování

Pokud stavíte nebo zateplujete dům a vznikají vám odřezky EPS, shromažďujte je do pytlů zvlášť. Ujistěte se, že jsou čisté (bez přimíchané suti, malty, lepidla atd.). Možnosti předání jsou následující: (1) Sběrný dvůr – zjistěte si, zda váš místní sběrný dvůr přebírá stavební polystyren. Některé obce to umožňují zdarma nebo za malý poplatek, jinde mohou vyžadovat objednat kontejner na stavební odpad. Řiďte se místní vyhláškou. (2) Specializovaný recyklátor / výkupna EPS – existují firmy, které od vás EPS odpad převezmou přímo k recyklaci. Přehled najdete např. na mapě RecyklujemePolystyren.cz nebo na webu Kams nim.cz. Ideální je domluvit se předem telefonicky či mailem, popsat množství a kvalitu polystyrenu a dohodnout si předání. Někteří recyklátoři si při větším objemu dokonce mohou odpad odvézt přímo ze stavby. (3) Nádoby u prodejen stavebnin – v rámci pilotních projektů jsou u vybraných stavebnin umístěny velké pytle nebo kontejnery označené pro sběr odřezků EPS. Tyto nádoby zajišťují výrobci polystyrenu a průběžně je svážejí k recyklaci. Zjistíte to opět na mapě sběrných míst nebo přímo dotazem v prodejně stavebnin. (4) Dohoda s výrobcem izolací – pokud jste firma, která zatepluje, můžete se s některými výrobci EPS přímo domluvit na zpětném odběru odřezků. Členové Sdružení EPS ČR poskytují například pytle na stavbu a po naplnění si je odvezou k recyklaci. Tuto možnost mohou využít i soukromé osoby – kontaktovat výrobce a zeptat se na možnost předat mu odřezky z vašeho domu. Výrobce však obvykle požaduje určitý minimální objem a samozřejmě čistotu materiálu.

Polystyren z demolic a dekonstrukcí

Jak již bylo zmíněno, starý polystyren s obsahem HBCDD v současnosti nelze v ČR recyklovat běžnými postupy. Proto, pokud odstraňujete staré zateplení, nemíchejte tento materiál s jinými stavebními odpady a informujte se ve sběrném dvoře nebo u firmy specializované na odpad, jak jej předat. Většinou skončí ve spalovně nebo cementárně (energetické využití). Neměl by rozhodně skončit v komunálním odpadu nebo na skládce – to zakazuje i metodický pokyn Ministerstva životního prostředí. V Evropě už ale existuje řešení: technologie PolyStyreneLoop v Nizozemsku, která umí recyklovat i EPS s HBCDD (viz další kap.). Do budoucna se plánuje rozšíření těchto recyklačních kapacit i do dalších zemí, takže věřme, že za pár let bude i starý „nebezpečný“ polystyren moci projít recyklací místo energetického využití.

Tip: Pokud máte větší množství EPS odpadu (desítky kilogramů a více), vyplatí se zkusit ho nabídnout k odprodeji. Existují online odpadové burzy jako např. Cyrkl, kde můžete najít firmu, která od vás polystyren odkoupí jako druhotnou surovinu. Samozřejmě, musí jít o čistý materiál vytříděný podle požadavků – ale tím, že polystyrenu je obecně nedostatek, mohou recyklační firmy za větší objem i zaplatit.

Jak se polystyren recykluje (metody zpracování)

Vytříděný polystyrenový odpad čeká cesta k recyklátorovi nebo výrobci, kde z něj vznikne nový produkt nebo surovina. V zásadě existují dvě hlavní metody recyklace: mechanická (fyzická) a chemická. Doplňuje je také přímé znovuvyužití v jiné formě a jako poslední možnost energetické zhodnocení (spalování). Podívejme se, co jednotlivé způsoby obnášejí.

Recyklace u výrobců EPS (mechanická)

Někteří výrobci izolačních polystyrenových desek přímo odebírají čistý odpad EPS a využívají ho při výrobě. Proces probíhá tak, že se dovezený polystyren nejprve drtí na malé kousky (tzv. regranulát). Podrcený polystyren se pak buď přimíchá do vstupní směsi pro výrobu nových EPS desek, nebo se dále taví a granulují na polystyrenový granulát (GPPS). 

Recyklaci může předcházet zhuštění odpadu – pomocí stroje zvaného kompaktor se lehké objemné polystyrenové kusy slisují do menších bloků. To usnadní přepravu i následné zpracování.

Granulace probíhá při vyšší teplotě, kdy se pěnový polystyren roztaví na homogenní hmotu a protlačí tryskou do formy tenkých „vláken“, která se po vychladnutí nasekají na granulky. Výsledkem jsou granule polystyrenu, chemicky totožné s původní surovinou, které lze opět použít k výrobě plastových produktů. V případě EPS se takto získaný granulát používá buď k výrobě nových EPS desek (např. ve stavebnictví), nebo jako surovina pro jiné plastové výrobky – například se z něj vyrábí extrudovaný polystyren XPS pro speciální izolace. Důležité je, že vstupní odpad musí splňovat kvalitativní požadavky – zejména být čistý a bez nežádoucích příměsí. Výrobce si kvalitu obvykle kontroluje a v případě nesplnění může odpad odmítnout.

Recyklace u nezávislých recyklátorů

Kromě výrobců existují specializované firmy, které se zabývají zpracováním odpadního polystyrenu. Princip je podobný – EPS přebírají, třídí dle kvality a buď drtí na požadovanou frakci, nebo taví do kompaktní hmoty. Někteří recyklátoři vyrábějí tzv. PS regranulát – ten vznikne roztavením a vychladnutím EPS do podoby malých peletek (obdoba výše zmíněného GPPS granulátu). Jiné firmy se specializují na výrobu polystyrenové drtě a její následné využití. Spolupráce probíhá tak, že například stavební firma nebo i občan může polystyren přivézt přímo do provozu recyklátora, případně se domluvit na odvozu většího množství. Recyklátor často zdarma zapůjčí velké pytle (tzv. big-bagy), do kterých se polystyren sbírá, a po naplnění si je odveze. Tím se minimalizují náklady na dopravu – polystyren se veze ve formě slisovaných pytlů místo vzduchu v dodávce.

Fyzikálně-chemická recyklace (rozpoštědlová)

Pro kontaminovaný nebo speciální polystyren, který nelze zpracovat mechanicky, přichází ke slovu pokročilejší metoda založená na rozpouštění polystyrenu. Principem je, že EPS se v uzavřeném systému rozpustí ve vhodném rozpouštědle, čímž se oddělí polystyren od všech nečistot a přísad. Následně se čistý polystyren sráží (vysráží) zpět z roztoku a získá se tak polymer téměř původních vlastností. Tato metoda je základem technologie PolyStyreneLoop, kterou vyvinulo konsorcium v Nizozemsku. PolyStyreneLoop využívá patentovaný CreaSolv® postup – v podstatě recyklaci polystyrenu pomocí rozpouštědel s bezpečnou neutralizací HBCDD. V roce 2021 byl v Nizozemsku spuštěn první závod PolyStyreneLoop, jehož kapacita je zpracovat demoliční EPS odpad s HBCDD z širokého okolí. Při procesu se bromový retardér na konci zničí v tzv. jednotce BRU (Bromine Recovery Unit) za účelem zpětného získání bromu, který lze využít při výrobě nových (legálních) zpomalovačů hoření. Díky této technice je možné recyklovat i velmi znečištěný nebo starý polystyren, na který už mechanická recyklace nestačí. A co víc – polystyren rozpuštěním nemění chemickou strukturu, takže ho lze tímto způsobem recyklovat opakovaně stále dokola. PolyStyreneLoop byl zařazen mezi uznávané metody nakládání s POPs odpady ve Stockholmské úmluvě i Basilejské úmluvě. Do budoucna je velmi pravděpodobné, že tyto specializované jednotky budou dostupné v různých zemích (Sdružení EPS ČR bylo jedním ze zakládajících členů tohoto družstva a podporuje rozšíření technologie).

Opětovné použití a jiné využití

Než se polystyren stane skutečně odpadem, můžeme ho někdy přímo znovu použít. Například některé polystyrenové obaly (třeba termoboxy nebo výplně) mohou posloužit znovu k zaslání jiného zboží, uložení materiálů apod. Drcený polystyren se dá využít i bez velkého zpracování – například jako lehčicí přísada do betonu, izolace zásypů kolem potrubí, výplňová vrstva při terénních úpravách apod.. Tyto formy využití (downcyklace) sice nejsou klasickou recyklací, ale pomohou smysluplně využít i polystyren horší kvality. V hierarchii nakládání s odpady stojí materiálová recyklace výše než energetická – proto je vždy lepší najít pro EPS nové využití, než jej rovnou spálit.

Energetické využití 

Poslední možností, pokud nelze nebo nechceme materiálově recyklovat, je polystyren spálit za vzniku energie. Pěnový polystyren má výhřevnost podobnou jako hnědé uhlí, takže je to vynikající palivo. Spalovat by se však měl jen ve vhodných zařízeních (spalovny komunálních odpadů s účinným čištěním spalin nebo cementářské pece). Domácí spalování polystyrenu v kamnech je zakázané – unikaly by toxické zplodiny a saze. V cementárnách se polystyren používá například jako pomocné palivo při spalování odpadů s nedostatkem energie. Spálením se však materiál nenávratně zničí, čili z hlediska oběhového hospodářství jde o nejméně výhodnou variantu. Proto je energetické využití v odpadové hierarchii až na posledním místě (hned nad skládkováním). Cílem moderních přístupů je polystyren co nejvíce recyklovat materiálově a k energetickému řešení sahat jen u zbytků, u nichž recyklace nedává smysl (např. silně znečištěné, mastné, smíšené odpady).

Pro názornost uvádíme přehled preferovaných způsobů využití odpadního EPS – od nejlepších (1) po nejméně žádoucí (5):

1. Znovupoužití – přímé opětovné použití výrobku nebo drť jako náhrada nového materiálu.
2. Mechanická recyklace – přetavení na surový polystyren (granulát) a výroba nových plastů.
3. Drť pro specifické aplikace – využití podrceného EPS v betonu, cihlách, zásypech atd.
4. Fyzikálně-chemická recyklace – technologie rozpouštění (PolyStyreneLoop) k získání čistého PS z kontaminovaných odpadů.
5. Energetické využití – spalování (např. ve spalovně nebo cementárně) se ziskem tepla, ale bez zachování materiálu.

Kde se uplatní recyklovaný polystyren

Často padají otázky: „Co se vlastně z recyklovaného polystyrenu vyrábí? Nekončí to stejně v koši?“ Nekončí – firmy zapojené do recyklace EPS z něj vyrábějí celou řadu užitečných produktů. Recyklovaný pěnový polystyren lze použít k různým účelům, například:

• Nové tepelně izolační desky: Do výroby nových stavebních izolací se může přidávat určité množství recyklovaného EPS, aniž by utrpěla kvalita výsledných desek. V praxi dnes některé izolanty obsahují 10–20 % recyklátu, a vyvíjejí se technologie, jak tento podíl dále zvýšit. Recyklát musí být velmi čistý a jednotný, proto většinou pochází z výroby (odřezky a nepovedené kusy) nebo z dobře vytříděného stavebního odpadu.

• Obalové výrobky: Stejně tak lze recyklát využít při výrobě nových obalů z EPS. Například některé přepravní boxy mohou obsahovat podíl recyklovaného polystyrenu, čímž se snižuje potřeba nové suroviny.

• Lehčené betony a zdicí materiály: Podrcený pěnový polystyren se výborně hodí jako lehčicí plnivo do stavebních hmot. Využívá se v tzv. polystyrenbetonu (beton s příměsí EPS drtě) pro různé zásypy a vyrovnávky podlah. Dále se přidává do některých lehčených cihel nebo tvárnic, čímž zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti zdiva. Existují i izolační omítky s příměsí EPS kuliček.

• Keramika a další hmoty: Zajímavým využitím EPS drtě je přísada při výrobě některých keramických výrobků. Polystyren při vypalování vyhoří a zanechá po sobě póry, čímž odlehčí keramiku (tento princip se používá při výrobě lehkých cihel či odlehčené keramiky).

• Reklamní a dekorační předměty: EPS se často používá ve výtvarnictví a reklamě – vyrábějí se z něj dekorace, výstavní panely, kulisy apod. Recyklovaný EPS (např. z brusného prachu či drobné drtě) může posloužit pro výrobu různých pěnových polotovarů v reklamním průmyslu nebo designu.

• Nábytkářství – náplně sedacích vaků: Drobounké kuličky pěnového polystyrenu jsou známou náplní sedacích pytlů a vaků (tzv. tulivaků). Tyto kuličky lze vyrábět i z recyklovaného EPS, případně míchat recyklát s primárním materiálem. Výsledný produkt má stejné vlastnosti, jen využívá odpad namísto nové suroviny.

• Další plastové výrobky: Jak bylo zmíněno, roztavením polystyrenu na granulát získáme surovinu, ze které se vyrábějí i jiné druhy plastů. Recyklát EPS může posloužit k výrobě izolačních desek z XPS, nebo se z něj dají lisovat různé plastové díly (pokud se smísí s jinými plasty). Některé moderní technologie jej umí také depolymerovat až na monomer (styren), ze kterého se pak dá vyrobit zcela nový polymer – ať už polystyren, nebo jiný.

Na fotografii níže vidíte příklad využití recyklovaného EPS v praxi: lavička z lehčeného dřevoplastového kompozitu, kde polystyrenová tavenina tvoří pojivo dřevěných pilin. Podobné projekty ukazují, že recyklace polystyrenu má smysl a produkty s jeho obsahem mohou mít výborné vlastnosti.

Současná situace a budoucnost recyklace EPS v ČR

Česká republika v posledních letech dělá významné pokroky v recyklaci pěnového polystyrenu. Jak už zaznělo, kolem poloviny polystyrenového odpadu se daří recyklovat. Toho bylo dosaženo díky spolupráci mnoha subjektů – od obcí, které rozšiřují možnosti třídění, přes recyklační firmy investující do nových technologií až po samotné výrobce EPS, kteří začali recyklát přijímat do svých výrobků. Sdružení EPS ČR ve spolupráci s Českou technologickou platformou plasty a dalšími partnery pravidelně pořádá workshopy na téma cirkulární ekonomiky EPS, kde se sdílí příklady dobré praxe a řeší se bariéry recyklace.

Mezi hlavní překážky dalšího zvyšování recyklace patří:

• Ekonomické faktory: Polystyren je velmi lehký, takže přeprava odpadu je relativně drahá na jednotku hmotnosti. Dosud také byly nízké poplatky za skládkování, které nemotivovaly k recyklaci. Nyní se poplatky zvedají a zároveň stát zvažuje dotační podporu pro pořízení kompaktorů na EPS pro obce. Kompaktory výrazně zmenší objem polystyrenu (udělají z něj „cihly“), což usnadní převoz k recyklaci. Problém je, že dotační tituly bývají nastavené na tuny zrecyklovaného odpadu – a u lehkého EPS je těžké nasbírat tuny, i když objem je velký. Řešením by mohlo být, aby se podporovala recyklace i podle objemu materiálu, případně aby se obce sdružovaly a pořídily si kompaktor společně. Pozitivní je, že se tyto otázky již aktivně řeší.

• Technologie: Z technologického hlediska byla dlouho nevyřešena recyklace EPS s retardéry hoření (HBCDD) – to nyní řeší PolyStyreneLoop. Dále se pracuje na zlepšení třídicích linek, aby dokázaly z komunálních plastů lépe vytřídit právě EPS (protože optické třídění ho někdy vyhodnotí chybně). V ČR mapuje zpracovatele a dotřiďovací linky pro EPS i interaktivní mapa EKO-KOM, což pomáhá identifikovat, kam směřovat podporu.

• Informovanost a předsudky: Stále se najdou lidé, kteří nevěří, že má smysl polystyren třídit, nebo kteří jej hází do kotle či do přírody. Je potřeba pokračovat v osvětě – ukazovat, že EPS skutečně recyklovat lze a že se z něj vyrábějí nové produkty. Díky kampaním (např. web RecyklujemePolystyren.cz) se povědomí veřejnosti zlepšuje. Je dobré také vyvracet mýty, které kolem EPS kolují – například že „všechen polystyren končí stejně ve spalovně“ apod. (ty hlavní rozebereme v závěru).

Výhledově se dá očekávat, že míra recyklace EPS poroste. Evropská unie tlačí na recyklaci plastů obecně (cíle 55 % recyklace plastových obalů do 2030). Pro výrobce stavebních výrobků i elektroniky začíná být běžné požadovat recyklovaný obsah v obalech. EPS jako materiál má tu výhodu, že je 100% recyklovatelný a navíc se dá recyklovat opakovaně – může se tedy stát vzorným příkladem cirkulární ekonomiky. 

V neposlední řadě, rozvoj inovací (jako zmíněná chemická recyklace) otevře cestu k využití i toho polystyrenu, který jsme dříve recyklovat neuměli. Pokud tedy budeme všichni svědomitě třídit a podporovat recyklační projekty, je reálné, že se polystyren z odpadu stane běžnou surovinou pro nové výrobky, a to s minimální zátěží životního prostředí.

Nejčastější mýty a fakta o polystyrenu a jeho recyklaci

Nakonec si vyvrátíme několik rozšířených mýtů, které o pěnovém polystyrenu panují, a uvedeme je na pravou míru:

Mýtus: „Polystyren nelze recyklovat, stejně ho nikdo nerecykluje.“

Fakt: Pěnový polystyren lze recyklovat velice dobře a v praxi se recykluje. Díky iniciativám jako je projekt RecyklujemePolystyren.cz, spolupráci neziskovek (např. INCIEN, Cyrkl) a zapojení firem vzniká v ČR funkční systém sběru a recyklace EPS. Zbytky polystyrenu z obalů i staveb se dají odevzdávat na mnoha místech a jsou následně využity pro výrobu nových produktů. Existuje jak mechanická recyklace (drcení a granulace), tak chemická recyklace, které dokáží z odpadu EPS vytvořit plnohodnotný materiál. V současnosti polystyren recykluje řada firem a výrobků s obsahem recyklátu přibývá, takže tvrzení o nerecyklovatelnosti je mýtus z minulosti.

Mýtus: „Polystyren do žlutého kontejneru nepatří.“

Fakt: Čistý obalový polystyren do kontejneru na plast určitě patří! Většina obcí jeho vhození do žluté nádoby umožňuje. Jedinou výjimkou mohou být objemné kusy (které je lepší dát do sběrného dvora, aby nezabíraly místo) a znečištěné polystyreny (ty patří do směsi). Bohužel dříve některé obce na kontejnerech uváděly mylné informace, že „polystyren sem nepatří“ – tím myslely spíše stavební polystyren nebo znečištěné obaly. Dnes už se přístup mění a EPS je oficiálně uznanou součástí tříděného plastu. Pokud si nejste jisti, ověřte si instrukce ve vaší obci, ale obecně platí: žlutý kontejner je pro čistý EPS správné místo. Problémem může být, když se v kontejnerech polystyren zašpiní jinými odpady – tomu lze předcházet pečlivým tříděním (viz výše).

Mýtus: „Recyklace polystyrenu nemá smysl, lepší je ho spálit.“
 

Fakt: Spalování polystyrenu sice získá určitou energii, ale přicházíme tím o materiál, který lze využít opakovaně. Recyklace EPS šetří suroviny (ropu) i energii, která by byla potřeba na výrobu nového polystyrenu. Při recyklaci se navíc uvolní nesrovnatelně méně emisí skleníkových plynů než při spálení nebo výrobě nového plastu. Moderní recyklační metody dokáží polystyren zpracovat efektivně – mechanická recyklace spotřebuje poměrně málo energie a chemická recyklace umožní využít i materiál, který by jinak musel do spalovny. Energetické využití je proto až poslední v řadě doporučených způsobů nakládání s EPS. Smyslem oběhového hospodářství je držet materiály v cyklu co nejdéle, a polystyren se k tomu skvěle hodí.

Mýtus: „Pěnový polystyren škodí zdraví a zatěžuje životní prostředí, měl by se zakázat.“

Fakt: EPS sám o sobě není zdraví škodlivý – je chemicky stabilní, neuvolňuje nebezpečné látky a neobsahuje toxické příměsi typu ftalátů či azbestu. V potravinářství se běžně používá právě proto, že je inertní a hygienický (má atest pro styk s potravinami). Co se týče životního prostředí, polystyrenové obaly překvapivě často vycházejí lépe než alternativy, pokud se zohlední celý životní cyklus. Díky lehkosti šetří emise při přepravě a jejich výroba nezatěžuje zdroje tolik jako například výroba některých „eko“ materiálů (které mohou být těžší nebo náročné na vodu apod.). Zakazovat EPS plošně nedává smysl, lepší je zajistit jeho sběr a recyklaci. Evropská unie zakázala pouze některé jednorázové výrobky z plastů (např. pěnové kelímky na jídlo) kvůli odpadu v přírodě, ale obalový a stavební polystyren jako takový zakázán není. Naopak, průmysl investuje do systémů recyklace, aby EPS byl udržitelnou součástí oběhového hospodářství.

Mýtus: „Polystyren způsobuje plísně a nedýchá, dům je kvůli němu uzavřený.“
 

Fakt: Toto je častá obava u zateplování – že dům „obalený“ polystyrenem nebude dýchat a zadržovaná vlhkost povede k plísním. Ve skutečnosti je pěnový polystyren difuzně otevřený materiál – určitou vodní páru propouští, i když sám vodu nenasákává. Pokud je správně navrženo větrání a izolace, EPS pomáhá udržovat konstrukci v suchu tím, že zamezuje kondenzaci (izoluje tak, aby teplota na vnitřní straně neklesla pod rosný bod). Plísně v interiéru vznikají hlavně kvůli špatnému větrání nebo tepelným mostům, ne kvůli polystyrenu jako takovému. Správně zateplená stavba s EPS je energeticky úsporná a bezproblémová. Polystyren se používá už přes 70 let a nespočet domů po celém světě je jím zatepleno – kdyby způsoboval plísně, dávno by se od něj upustilo.

Jak nakládat s EPS pro výrobce a distributory potravin

V Česku ročně vzniká cca 4 600 t odpadního EPS, z toho přibližně 3 000 t obalů a 1 300 t čistých stavebních odřezků. Úspěch recyklace stojí na odděleném sběru čistého EPS. Čistý EPS (fishboxy, tvarovky bez nečistot) má po rozdrcení/kompaktování výkupní cenu až ~20 000 Kč/t a obvykle míří do nových izolačních desek či obalů.

Běžně znečištěný EPS dotříděný ze žlutých kontejnerů se využije např. do lehčených betonů a izolačních směsí; výkupní cena až ~4 000 Kč/t.

Fishboxy z EPS jsou 100 % recyklovatelné; v řadě zemí EU (Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Řecko) se recykluje až 90 % všech fishboxů. Příklad z praxe (Bidfood): firma ročně slisuje ~36 t EPS fishboxů; recyklace je hygienická, logisticky jednoduchá a ekonomicky návratná.

Krok za krokem pro výrobce, distributory, zpracovny a velkoobchody s potravinami:

1. Zaveďte oddělený sběr EPS. Jasně označte nádoby/pytle „Pouze čistý EPS“ – bez fólií, pásek, papíru, etikety pryč. (Cílem je proud čistého materiálu.)
   
2. Vysypte a setřeste, ale neoplachujte. Boxy a tvarovky zbavte zbytků ledu/obsahu; suchý materiál se nelepí a nepáchne.
   
3. Kompaktujte. Pokud máte větší objem, vyplatí se kompaktor/lis – zmenší objem, zlepší logistiku i cenu u odběratele.
   
4. Domluvte odběr/výkup. Kontaktujte místního recyklátora/výrobce EPS (požadavky na čistotu, frakci, minimální množství; pravidelné svozy). Čistý proud = nejvyšší zhodnocení.
   
5. Vyčleňte XPS a jiné plasty. Tenké pěnové tácky/kelímky (často XPS) nepatří do proudu čistých fishboxů.
   
6. Školte směny a označte místa. Piktogramy „Sem jen čistý EPS / Vše ostatní jinam“ + krátká instruktáž pro příjem, expedici i úklid.
   
7. Veďte jednoduchou evidenci. Měsíční kg/balíky, % čistoty, příjem z výkupu vs. logistické náklady – uvidíte ekonomiku v čase.

Jak na oddělený sběr na sběrném dvoře (návod 2025 pro obce a provozovatele)

Najdete zde, kolik pěnového polystyrenu (EPS) lze reálně vytřídit, jaké kódy odpadu používat, jak vypadá základní technologie (klec/drtič/briketovač) i modelová ekonomika pro menší města. 

Co můžete vyseparovat a proč se to vyplatí

V Česku končí jako odpad přibližně 4 600 t EPS ročně (cca 3 000 t obalů a 1 300 t čistých stavebních odřezků). Při zavedení jednoduchého systému v obci lze na 1 000 obyvatel efektivně vytřídit ~200 kg obalového EPS a potenciálně dalších ~200 kg čistého stavebního EPS za rok.

Oddělený sběr uleví nádobám na plast/směs: hmotnost volně loženého EPS ≈ 8 kg/m³, takže jen dobrým tříděním uvolníte ~30 m³ kontejnerové kapacity na 1 000 obyvatel/rok.

Jak EPS na dvoře správně vést (kódy, čistota, logistika)

Obalový EPS třiďte pod 15 01 02 (obaly z plastů) nebo 20 01 39 (plasty z komunálu) – vždy odděleně a čistě (bez příměsí, fólií, pásků, papíru). Čistý materiál lze prodat k dalšímu využití.

Čisté stavební odřezky EPS (např. z řezání zateplovacích desek) veďte jako 17 06 04. I ty lze zpeněžit, ale obvykle za nižší cenu než obalový proud.

Základní vybavení a orientační investice

Vyhrazené místo: klec/kontejner pro EPS (pořizovací náklad orientačně ~50 000 Kč) a předúprava: Drtič (zmenší objem, zlepší odbyt) – orientačně ~50 000 Kč.
Briketovací zařízení (nejvyšší zhodnocení materiálu) – orientačně ~350 000 Kč.

Jaké jsou typické výkupní ceny (čistý materiál)

• Volně ložený EPS: obvykle ~4 000 Kč/t.
• Podrcený EPS: ~5 000–10 000 Kč/t.
• Brikety z EPS (obalový): až ~20 000 Kč/t.
• Brikety z čistých stavebních odřezků: až ~10 000 Kč/t.
  

Bonus z tříděného sběru (EKO-KOM)

Při předání připraveného odpadu k dalšímu využití může obec získat dodatečnou platbu EKO-KOM:

• ze sběrného dvora: cca 340 Kč/t,
• z nádobového/pytlového sběru: cca 1 000 Kč/t.
  

Modelová ekonomika pro město ~15 000 obyvatel (roční bilance)

Varianta A – jen obalový EPS (3 200 kg) + drtič
Náklady na předúpravu –6 000 Kč; výnos z prodeje +32 000 Kč; úspory na dopravě +20 000 Kč; EKO-KOM +1 080 až +3 200 Kč; odpis drtiče –12 500 Kč → bilance až +36 500 Kč.

Varianta B – obalový (3 200 kg) + čisté stavební odřezky (3 000 kg) + drtič
Náklady –11 000 Kč; výnos +47 000 Kč; úspory +40 000 Kč; EKO-KOM +1 080 až +3 200 Kč; odpis drtiče –12 500 Kč → bilance až +66 500 Kč.

Varianta C – obalový (3 200 kg) + čisté stavební (3 000 kg) + briketovač
Náklady –12 000 Kč; výnos +94 000 Kč; úspory +40 000 Kč; EKO-KOM +1 080 až +3 200 Kč; odpis briketovače –87 500 Kč → bilance až +37 500 Kč.
Pozn.: výsledky závisí na zajištění odbytu a dosažené výkupní ceně.

Provozní doporučení pro rychlý start

Vyčleňte jasně označenou klec/pytle „Jen čistý EPS“ a nastavte jednoduché pravidlo čistoty (bez fólií, pásek, kartonu, zbytků).
Zvažte předúpravu (drtič/briketovač) – výrazně zlepší logistiku i cenu.
Domluvte pravidelný odbyt (recyklátor/výrobce EPS nebo svozová společnost, která obsluhuje více dvorů).
Komunikujte s občany: oddělený sběr EPS je viditelný důkaz recyklace – lidé jsou ochotní třídit, když mají možnost a jasné pokyny.

Ověřená praxe (Kralupy nad Vltavou)

Kompaktování EPS radikálně snižuje objem, šetří náklady na dopravu a při dobré separaci lze materiál prodat za ceny pokrývající náklady a vytvářející zisk. Při svezení na vyhrazené místo lze dosáhnout až 100 % recyklace (materiál se znovu využije v plném objemu). Po zhruba roce a půl provozu hodnotí technické služby projekt jako plně funkční.

Speciální recyklační nádoba na pěnový polystyren (EPS)

Na největším sídlišti v Kralupech nad Vltavou zavedlo město v rámci pilotního projektu speciální kontejner určený výhradně ke sběru odpadního pěnového polystyrenu (EPS) od obyvatel. Technické služby zajišťují pravidelný odvoz do sběrného dvora, odkud je materiál následně předáván k recyklaci. Z jedné nádoby se měsíčně vytřídí v průměru 45 kg odpadního EPS, což představuje cca 6 m3 volně loženého odpadního EPS. Vzhledem k objemnosti materiálu to odpovídá přibližně 5 žlutým kontejnerům o objemu 1100 litrů, které tak zůstávají k dispozici pro ostatní plastové odpady. Díky úspěchu pilotního projektu byly v Kralupech instalovány ještě dvě další speciální nádoby.

Mapa sběrných míst odpadu z pěnového polystyrenu

Máte-li větší množství odpadu z pěnového polystyrenu (EPS), které nelze odvézt do sběrného dvora ani odložit do žlutého kontejneru, využijte níže uvedený seznam sběrných míst a vyhledejte vhodného odběratele. Předem doporučujeme zvolenou firmu kontaktovat telefonicky nebo e-mailem a upřesnit typ a množství odpadu (obalový, stavební, z demolic, čistý, znečištěný apod.).

Některé zpracovatele a dotřiďovací linky přijímající odpadní EPS mapuje také interaktivní mapa společnosti EKO-KOM. 

Kam vytřídit menší množství pěnového polystyrenu (EPS) ve vaší blízkosti najdete na stránce, kterou provozuje spolek Ukliďme Česko, z. s.

Závěr

Pěnový polystyren (EPS) je materiál, který má smysl recyklovat. Díky svým vlastnostem se stal nepostradatelným v mnoha odvětvích a každý z nás se s ním setkává – ať už ve formě stavebního izolantu, nebo ochranného obalu. Velkou výhodou je, že EPS není jednorázový: můžeme ho opakovaně využít a recyklovat, místo abychom ho po jednom použití vyhodili. V České republice se rozvíjí síť sběrných míst a recyklačních kapacit, které dokáží přijmout odpadní polystyren a vrátit ho do oběhu. Polovina polystyrenového odpadu už nyní nekončí na skládkách, ale dostává nový život v podobě recyklovaných výrobků.

Každý můžeme přispět k lepšímu výsledku: správně třiďme polystyren – dávejme čisté obaly do žlutého kontejneru nebo na sběrný dvůr, stavební odřezky udržujme čisté a předávejme je tam, kam patří (výkupny, sběrné dvory, recyklační firmy). Vyhněme se vyhazování EPS do směsi či volné přírody. Pokud jsme firma, přemýšlejme o zapojení do recyklačních projektů (zpětný odběr obalů, spolupráce s výrobci izolací).

Polystyren má potenciál být ukázkovým příkladem cirkulární ekonomiky – je 100% recyklovatelný, recyklace šetří zdroje a lze ji dále zlepšovat novými technologiemi. Namísto démonizace tohoto materiálu bychom měli využít jeho výhod a zajistit, že žádný polystyren neskončí zbytečně jako odpad. Jak říká motto projektu Recyklujeme Polystyren: „Děkujeme, že nám pomáháte třídit odpadní pěnový polystyren.“ Když každý přiložíme ruku k dílu – vytřídíme kousek polystyrenu zvlášť – uděláme společně velký krok k čistějšímu prostředí a udržitelnému nakládání s plasty.

Recyklace polystyrenu má smysl – zapojme se!